Dicranopeltis scabra propinqua (Barrande, 1846) - 18 mm (sag), Lištice, motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Dicranopeltis scabra propinqua (Barrande, 1846) - 18 mm (sag), Lištice, motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Řád: Lichiida Moore, 1959 †, podřád: Lichina , nadčeleď: Lichoidea Hawle et Corda, 1847 †, čeleď: Lichidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Dicranopeltis Hawle & Corda, 1847 †, druh: Dicranopeltis scabra (Beyrich, 1845) †, poddruh: Dicranopeltis scabra propinqua (Barrande, 1846) †.

 

    Velmi bizarně utvářený řád trilobitů, kteří dosahují drobných i obřích rozměrů, např. Terataspis grandis. Pozoruhodná je zvláště široká glabela se složitě probíhajícími glabelárními rýhami, které ji dělí na několik samostatných laloků. Drobné oči jsou srpovitě zahnuté a často obtížně rozeznatelné. Volné líce jsou úzké a protaženy v šavlovité hroty. Podobně šavlovitě ukončeny jsou i trupové pleury (články). Pygidium je obvykle ploché se širokou, ale často značně zkrácenou střední osou a třemi páry listovitých žeber, které opět vybíhají v různě utvářené ostny. Celý povrch krunýře je pokryt výraznou granulací.
    Lichiidní trilobiti se poprvé objevili v ordoviku, ale "velmi záhy" dosáhli globálního rozšíření. Jejich rozvoj pokračoval i v silurských mořích, avšak již ve spodním devonu začíná úpadek celé skupiny a koncem devonu vymírají poslední příslušníci řádu. Zbytky jejich krunýřů se vyskytují především ve vápencích nebo alespoň v sedimentech s příměsí karbonátů. Z toho lze usuzovat, že vyhledávali spíše mělčí části moří s pevným dnem a relativně čistou vodou. Široká axiální osa ukazuje na dobře vyvinuté svalstvo, tudíž na dobrou schopnost plavat či lozit po dně. Předmětem úvah je funkce nápadně ostnitého krunýře, respektive, zda trny sloužily jako hydrostatický balanční orgán nebo jestli umožňovali lepší pohyb po dně.
    Silurští lichiidní trilobiti jsou u nás hojnější, než ordovičtí, především druh Dicranopeltis, jehož hojně izolované části a zcela ojediněle i celé krunýře jsou známy z tufických vápenců a vápnitých břidlic spodního siluru.

zdroj: Zkamenělý svět, Rudolf Prokop, 1989


Pěkná asociace pygidií trilobita Sphaerexochus (S.) mirus Beyrich, 1845 † a trilobita Dicranopeltis scabra propinqua (Barrande, 1846) †.

    Barrandovi skalníci tohoto trilobita nazývali buď zamračená hlavička nebo kropenatý ocásek. Hlava tohoto trilobita připomíná zamračený obličej a ocasní štít je velmi výrazně granulovaný. 

Vědecké názvy:
  • Dicranopeltis imperfecta (Šnajdr, 1975) † - želkovické souvrství (spodní silur)
  • Dicranopeltis reporyjensis (Phleger, 1937) † - motolské souvrství (ve společenstvu s Miraspis)
  • Dicranopeltis tenax (Vaněk, 2002) † - motolské souvrství (v subspolečenstvu s Paraleolichas heteroclytus- Eophacops alter)
  • Dicranopeltis scabra propinqua (Barrande, 1846) † - motolské souvrství (ve společenstvu s Liolalax-Sphaerexochus-Cheirurus a Aulacopleura, ta přechází do subspolečenstva Paraleiolichas versutus-Eophacops trapeziceps)
  • Dicranopeltis scabra scabra (Beyrich, 1845) † - motolské souvrství (v zóně Staurocephalus murchisoni a M. belophorus)