Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea†, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Decoroscutellum Šnajdr, 1958 †, druh: Decoroscutellum (D.) haidingeri (Barrande, 1846) †.
Na úvodní fotografii je koláž sestavená ze dvou nálezů a to kranidia, které je velké 13 mm a pygidia o velikosti 19 mm. Oba nálezy pocházejí z lomu Kosov (2018) z obzoru s trilobitem Ananaspis fecunda. Koláž je vytvořena tak, aby kranidium bylo vůči pygidiu v odpovídajícím velikostním poměru, s přihlédnutím také na předpokládanou délku chybějícího trupu, jež byl složený z 10 článků. Fotografie níže přinášejí detailnější pohled, jak na cranidium, tak pygidium.
2018
 w.jpg)
13 mm (sag), 2018
volné líco, lom Kosov, 2019
 Decoroscutellum w.jpg)
19 mm (sag), 2018
Hlavový štít má obrys kruhové úseče. Glabela není příliš klenutá. Na glabele jsou vyvinuty tři páry samostatných postranních vtisků. Jsou dosti hluboké a ostře řezané. V mediální části glabely je výrazný, tupě kuželovitý osten. U mladých jedinců je výraznější, u straších méně. Na okcipitálním prstenci je vyvinut dlouhý dutý osten, který trčí nazad, šikmo vzhůru. Volné líce jsou přibližně subtriangulární a jsou ukončeny lícními trny. Oči jsou střední velikosti. Trup je složen z deseti článků. Osní vřeteno se dozadu mírně zužuje. Pygidium má při dorzálním pohledu poloeliptický až mírně pentagonální tvar. Je mírně vyklenuté. Osní vřeteno je zaobleně trojúhelníkovité, trojlaločné. Na postranních pygidiálních lalocích je po sedmi párových žebrech. Druh Decoroscutellum haidingeri (Barrande, 1846) je jednim z nejhojnějších scutellidních trilobitů v kopaninských vrstvách. Vyskytuje se na lokalitách Koledník u Berouna, lom Kosov, lom Mušlovka u Řeporyjí a Jinonice u Prahy.
 Decoroscutellum w.jpg)
2018
Na fotografii níže je kámen pokrytý převážně fragmenty pygidií trilobita rodu Decoroscutellum. Dělka kamene je cca 18 cm a pochází z obzoru trilobita Ananaspis fecunda. 2018. Při roztloukání kamene tam bylo daleko, daleko větší množství pygidií. Kámen se bohužel tak trochu rozsypal a zbylá pygidia máme jenom v odštěpcích. To, co vidíte níže je zachráněná část původního tufického vápence.
 Decoroscutellum w.jpg)
2018
 Decoroscutellum w.jpg)
10 mm (sag), 2018
8 mm (sag), 2014
2019
Vlevo nad hlavičkou (foto výše) je miska atrypidního silurského ramenonožce, nejspíše druhu Carinatina comata (Barrande, 1847) † /schánka je bikonvexní, impunktátní, hladká nebo s radiálními žebry, běžné jsou dlouhé koncentrické lamely, někdy vybíhající do trnů a límce zvětšující plochu, kterou jedinec ležel na měkkém dně. Lofofór je spirální, orientovaný dorzoventrálním směrem. Skupina je význačná pro silur a devon, velmi hojná je v útesových vápencích/. Samotná hlavička skutelidního trilobita není extra dobře zachovalá, část se jí nachází v křemenné žíle, což se na jejím zachování velmi podepsalo. Na glabele jsou ale i tak rozpoznatelné typické glabelární rýhy, které vytvářejí dojem pomačkané glabely, či nějakých vtlačených bodů. Polokruhovité ocasní štíty Scutellidních trilobitů byly Barrandovými skalníky obecně nazýváni vádrlaty = vějíři (viz. foto níže).
pygidium - 16 mm (negativ), 2014
 (Kopírovat).JPG)
Velikost pygidia 25 mm (sag). Lom Kosov, 2017.
Na druhu Decoroscutellum (D.) haidingeri (Barrande, 1846) je zajímavé, že se jej, ačkoliv jsou izolované nálezy (kranidia, cephalony, pygidia) vcelku běžné, nepodařilo doposud nalézt, jako kompletního jedince. Na takový nález se stále čeká.
12 mm (sag), lom Kosov, 2020.
17 mm (sag), lom Kosov, 2020.
Trilobit Decoroscutellum (D.) haidingeri.
