Řád: Phacopida Salter, 1864†, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957†, Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847†, čeleď: Cheiruridae Salter, 1864†, rod: Cheirurus (Beyrich, 1845)†, druh: Cheirurus (Ch.) obtusatus Hawle & Corda, 1847†.
Hlava má eliptický obrys se čtyřhraným průčelím, které nepřečnívá okraj lící a nese tři páry glabelárních rýh. Hybné líce jsou malé. Lícní švy opistopárního rázu (protíná zadní okraj kranidia). Oči jsou zřetelné, holochroálního typu. Trup je složen z 11 článků. Osa trupu je široká a jen nepatrně se nazad zužuje. Trupová žebra mají ve vnitřní části krátkou, příčnou rýhu (část vnější je bez rýh a ukončena plochým hrotem). Vřeteno členěného pygidia je ze čtyř prstenců. Na každém postraním laloku je po třech žebrech, protažených nazad v šavlovité trny a také osa pygidia je ukončena zaostřeným výčnělkem. Hypostom je vpředu zaoblený s malými křidélky. Postranní okraje a okraj zadní mají široké lišty. Velká středová plocha je dozdělena na dvě části.
 w.jpg)
Lištice, 2020.
Ekostratigraficky významný druh, vázaný především na mělkovodní a bohatě diverzifikovaná trilobitová společenstva svrchních partií motolského souvrství, v rozsahu biozón Cyrtograptus perneri-Testograptus testis (svrchní sheinwoodian – spodní homerian, wenlock). Cheirurus obtusatus byl hojnou součástí mělkovodního, trilobitového společenstva s Liolalax-Sphaerexochus-Cheirurus ve smyslu Chlupáče (Chlupáč 1987), vázaného výskytem na různé typy karbonátů (mudstone, wackestone-packstone) a vápnitých tufitů.
Lištice.
Výskyt: Lištice – Barrandovy jámy, Lištice, profil č. 759 (cf. Kříž et al. 1993) a Lištice – Na hradišti, v polním skeletu na plochém vrcholu polní kóty 350 m n. m. V okolí osady Lištice se Ch. obtusatus vyskytuje také na lokalitě Žabákový lom – U cestičky v profilu č. 759, odkud jej uvedli Kříž (1992) a Manda (1996). Dále je hojný na lokalitě Srbsko – V Kozle, v cca 50 cm mocné poloze hnědočervených vápenců (biozóna Cyrtograptus lundgreni?). Ve společenstvu Liolalax-Sphaerexochus-Cheirurus je Ch. obtusatus znám také z lokality Loděnice – Špičatý vrch z poloh zelenošedých, deskovitých, tufitických vápenců a břidlic náležících biozóně Cyrtograptus radians. V totožném trilobitovém společenstvu se taxon Ch. obtusatus nehojně vyskytuje též v lomu Kosov (profil č. 767), v cca 10 cm mocné poloze vápnitého tufitu vyvinuté uvnitř sekvence graptolitových břidlic biozón Cyrtograptus perneri-Cyrtograptus ramosus, jak zjistil Turek (1990). Nehojně jsme nalézali druh Ch. obtusatus v silně tufitických, bioklastických vápencích vystupujících na lokalitě Sedlec – U scíplých volů, biostratigraficky nejspíše příslu- šejících biozóně Cyrtograptus lundgreni. V neposlední řadě byl tento cheiruridní trilobit uveden ze světlešedých, tufitických, bioklastických vápenců vystupujících ve Svatém Janu pod Skalou na lokalitě Hliník (cf. Horný 1971). Nehojně se Ch. obtusatus vyskytuje v trilobitovém společenstvu s Aulacopleura konincki v pojetí Chlupáče (Chlupáč 1987), které oživovalo hlubokovodní prostředí (BA 5) s převládající sedimentací vápnitých břidlic s hojnou příměsí tufitů zná- mých jako „aulakopleurové“ břidlice, které sedimentovaly především v době trvání biozóny Testograptus testis. V aulakopleurových břidlicích dorůstali jedinci Ch. obtusatus podstatně menších rozměrů než v mělkovodních bioklastických vápencích, jak uvedl Horný a kol. (Horný et al. 1958). Tento rozdíl v rozměrech je patrný též mezi jedinci z aulakopleurových břidlic a z málo mocných (cca 5–10 cm) vložek biomikritových vápenců (mudstones), které tyto břidlice provázejí (cf. Vokáč 2000). Z aulakopleurové biofacie je druh Ch. obtusatus znám například z lokalit: Špičatý vrch u Loděnic – Barrandovy jámy, Na černidlech a také z Velké Chuchle – z výchozu nedaleko kostela sv. Jana Nepomuckého. Nehojně jsme Ch. obtusatus nalezli ve vložkách biomikritových vápenců (mudstone) provázejících aulakopleurové břidlice, zastižených ve výkopu plynovodu (v roce 1991) v lese zvaném „V Lipovce“, cca 650 m jižně od kóty Kolo (407 m n. m.) u Loděnic. Z lokality Řeporyje – Arethusinová rokle, tento druh uvedli Prantl (1936) a Bouček (1937) jako Ch. insignis. Taxon Ch. obtusatus je nejspíše také přítomen v aulakopleurových břidlicích s karbonátovými vložkami a konkrecemi (biozóna Testograptus testis; cf. Horný 1955a), vystupujících na severním úpatí Hemrových skal u Nové Vsi (cf. Kříž 1962).
zdroj: Poznámky k biostratigrafii a ekostratigrafii podčeledi Cheirurinae Salter, 1864 (Trilobita) ze siluru pražské pánve (Barrandien, Česká republika).
Václav V o k á č & Petr K r ý d a
Výborný 3D model od Martina Šafky zde.
Podřízené taxony:
Cheirurus insignis (Beyrich, 1845)† (u nás se vyskytuje v motolském souvrství - Svatý Jan pod Skalou, želkovickém souvrství)
Cheirurus obtusatus (Hawle & Corda, 1847)† (u nás se vyskytuje v motolském souvrství, Loděnice, Černidla, Lištice - Herinky)
