Liolalax bouchardi (Barrande, 1846), Lištice, Barrandovy jámy - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

    Liolalax bochardi, známější pod názvem Bumastus bouchardi, což je jeho vědecké synonymum, je představitel styginidních trilobitů, který se vyskytoval od spodního ordoviku do svrchního siluru. Jeho příbuznými jsou např. trilobiti Thysanopeltis, Scutellum nebo Paralejurus. Dosahovali velikosti až 15 cm. Jsou charakterističtí pro svůj elipsovitý a hladký exoskeleton. Trup je podlouhle oválný, asi 2x delší, než širší. Je složen z 10 prstenců. Liolalax (Bumastus) je jako každý jiný trilobit typický pro své vertikální dělení trupu na jednotlivé laloky. Čím je však tento trilobit neobvyklý je, že jsou tyto laloky jen stěží rozeznatelné. Axiální lalok je oproti pleurálním nezvykle široký. Hlava (cephalon) je velmi velká a silně konvexní. Má výrazné, silně vyvinuté oči a malé líce. Podobný "trend" lze sledovat i u trilobitů Illaenus, Ectillaenus či Trimerus. Hruď je složena z 10 článků. Pygidium je velké, hladké a silně klenuté. Jedná se o tzv. isopygous, to znamená, že pygidium je stejně velké jako hlava. Původně se předpokládalo, že pygidiu schází jakýkoliv náznak ukončení axiálního laloku. Jak se však ukazuje, není tomu tak. Naopak axiální lalok zabírá téměř celou plochu pygidia a dokonale tak navazuje na trupový axiální lalok a zřetelný, ač nevelký lem kolem pygidia zase na laloky pleurální. Co ocasnímu štítu však schází je jakékoliv článkovité dělení. Předpokládá se že tento trilobit obýval spíše mělká moře, prohrabáváním sedimentu.

    Název Bumastus je odvozen z řeckých slov  βοῦς (Bous - kráva) a μαστός (mastós - prsa). Nálezy jeho cephalonů a pygidií, které jsou poměrně časté totiž vypadají trochu jako kravská vemínka.

 

   Cranidium 23 mm (sag), pygidium 27 mm (sag), Lištice, 2020
 

Výše nějaké nálezy fragmentů pygidií, Lištice.
 

Vědecké názvy: