Aulacopleura (A.) konincki (Barrande, 1846) - velikost 25 mm (sag), Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství (graptolitová zóna Cyrtograptus lundgreni), spodní silur (wenlock)

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Aulacopleurina Přibyl, 1949 †, nadčeleď: Aulacopleuroidea Angelin, 1854 †, čeleď: Aulacopleuridae Angelin, 1854 †, rod: Aulacopleura Hawle & Corda, 1847 †, podrod: Aulacopleura Hawle & Corda, 1847 †, druh: Aulacopleura (A.) konincki (Barrande, 1846) †.

 

    Rod Aulacopleura zahrnuje malé trilobity s délkou těla 1-3 cm, oválného tvaru s válcovitou glabelou, která sahá asi do poloviny hlavového štítu. Před ní je široké preglabelární pole. Hlavový štít má na okraji úzký lem, který vybíhá v tenké lícní trny. Oči jsou relativě velké, výrazné. Trup se skládá až z 22 článků. Osní vřeteno je úzké, dlouhé konce pleur jsou zaoblené. Široké pygidium je velmi krátké, na obvodě hladké. Rod Aulacopleura se nachází v Evropě a  Africe ve vrstvách od středního ordoviku až do středního devonu. 

    Tito trilobiti žili na svazích oceánských sopečných ostrovů, kde byli občas pohřbeni sopečným popelem. Díky tomu dnes můžeme najít celé jedince i skupiny těl zkamenělé v geologických vrstvách. Právě jeden takový sopečný ostrov se nacházel v blízkosti Špičatého vrchu u Loděnic.

 

Rozplavený svleček jedince z tzv. Barrandových jam - 24 mm (sag), 2019.

 

 18  a 19 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   18 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   18 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   17 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   14 mm (sag) - Černidla, 2016

 

   13 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   13 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   13 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   12 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   11 mm (sag) - Černidla, 2020

 

10 mm (sag), Barrandovy jámy, 2019

 

Schůze, či spíše funus - cca 4 x 3 cm, Barrandovy jámy, 2019.

 

    Barrande nejprve tohoto trilobita popsal jako Arethusa konincki v roce 1846. Nicméně název Arethusa byl již obsazený, protože byl De Montfortem použit v roce 1808 k názvu amébních prvoků  - Foraminifera. Zní to dnes možná srandovně, ale vědecké informace se v 19 století nešířili rychlostí internetu. Barrande se to snažil napravit tím, že navrhnul pojmenování Arethusina jako náhradu, ale nakonec použil název Aulacopleura, který měli Hawle a Corda  navržen od roku 1847, prostě využil starší název od svých defakto rivalů, kteří jej měli k dispozici. Abychom to osvětlili, Hawle a Corda popsali mnoho fosilních nálezů. Byli to dva čeští vědci, kteří byli natolik obrozenečtí, že pro ně bylo těžké zkousnout to, že francouzský inženýr Barrande, který byl pověřen, aby stavěl železnice, jim vpodstatě vypaluje rybník. Pojmenovává nové trilobity (mnohé názvy jsou platné do dnes). Sepisoval několika svazkovou knihu "Silurský systém v čechách", ve které vědecky potvrdil názvy mnohých nálezů. Svazky jsou obohaceny nádhernými litografiemi fosílií. Ale abychom nebyli nespravedliví, Hawle a Corda patří bezesporu k nejvýznamějším českým paeontologům 19. století. Pravdou ovšem zůstává, že původní Barrandův název Aulacopleur, tedy Arethusina zlidověl a mnohá naleziště mají ještě dnes přídomek Arethusina - Arethusinové vrstvy vápenců na Černidech u Loděnic, Arethusinová rokle  v Dalejském údolí v Praze.

 

 

Několik svleček jedinců druhu Aulacopleura (A.) kinincki (Barrande, 1846) na jedné desce břidlice z Barrandových jam u Loděnice. Kromě těchto trilobitů jsou na desce zachovány rozplavené fragmenty stonků krinoida Pisocrinus sp. a zbytky neurčených brachiopodů. Velikost desky 78 x 135 mm. 

 

   16 mm (sag)

 

Velikost kamene na délku cca 70 mm, Loděnice - Barrandovy jámy, 2018.

 

    U druhu Aulacopleura konincki je zajímavé, že dospělí jedinci mají poměrně velký počet pleur (od 18 do 22), nicméně ten není pevně stanoven. To je dost neobvyklé, protože dospělí trilobiti určitého druhu mají téměř vždy stejný počet pleur. Vzhledem k různému počtu segmentů u dospělých jedinců a velkému počtu těchto trilobitů nalézaných na jednom kameni někteří vědci tvrdí, že Aulacopleura konincki bylo velmi společenské zvíře. Dospělí trilobiti mohli tvořit různé kasty podle počtu segmentů těla, podobně jako dělnice nebo trubci u včel. Definitivní závěry těchto dohadů čekají na další studium. Kromě počtu pleur rozlišujeme ještě úzkou a širokou formu. Je pravděpodobné, že tyto formy mohou být důsledkem tektonických pohybů horniny během fosilizace. Zajímavé ale je, že pokud tomu takto bylo, tak nejsou deformovány ani ty nejjemnější detaily fosílie.

 

   Úzká a široká forma trilobita rodu Aulacopleura.

 

Výborný 3D model od Martina Šafky zde.

 

   13 mm (sag) - Barrandovy jámy, 2018.

 

   11 mm (sag) - Barrandovy jámy, 2018.

 

   17 mm (sag) - Barrandovy jámy, 2018.

 

   18 mm (sag)

 

    Barrandovi skalníci tohoto trilobita nazývali Loděnský ráček. Za doby Barranda ovšem skalníci tyto trilobity sbíraly na trochu jiném místě, než tom, které dnes známe jako Barrandovy jámy. Ty vznikly mladším výkopem cca. v 60 letech 20. století. Ty původní, rozsáhlé jámy, jsou zasypané a v terénu málo nápadné.

 

   16 mm (sag)

 

   15 mm (sag)

 

   

17 mm (negativ)                                                                                12 mm (sag)

 

   8 mm (sag) - juvenilní stadium, pozitiv

 

    
6 mm (sag) - Meraspidní stadium druhu Aulacopleura konincki, pozitiv

 

   6 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   
18 mm (sag), ovšem bez pygidia - Černidla, 2020

 

   5 mm (sag) - Černidla, 2020

 

   
5 mm (sag) - Meraspidní stadium druhu Aulacopleura konincki, pozitiv

 

   
2 mm (sag) - Meraspidní stadium druhu Aulacopleura konincki, pozitiv  Mimochodem jde o náš úplně nejmenší exemplář tehoto druhu. Přesto nejde o úplné mimino, tedy protaspidní stadium, jelikož má jedinec již vyvinuté pleury (i když malý počet, konkrétně 7), artikulaci cephalonu, včetně očí a pygidium.

 

Vědecké názvy:

Vědecká synonyma: